A B C D E F G H CH I J K L M N O P R S T U V Z 

 

• ADORACE

vzývání, uctívání

 

• AKANT

stylizovaný rostlinný ornament, charakteristický členitými hrotitými listy, napodobující druh bodláku (akantová rozvilina)

• AKROPOLIS, AKROPOLE

původně vyvýšená opevněná část řeckých měst, v přeneseném smyslu samostatně opevněný areál v nejlépe chráněném (nejvyšším) bodě hradiště, obsahující ústřední stavby sakrálního i profánního účelu

 

• ALEGORIE

výtvarné znázornění smyslů, vlastností, ctností a neřestí, aktivit, ročních dob, světadílů, planet atd. pomocí konkrétních lidských, zvířecích (personifikace) či předmětných podob

 

• AMBIT

křížová chodba; krytý ochoz v podobě chodby, obklopující kvadraticky rajský dvůr kláštera (komendy), do něhož se otevírá arkádou, okny

 

• ANTICAMERA

předsíň, předpokoj

 

• APARTMÁ, APPARTEMENT

soubor místností, tvořících uzavřenou obytnou složku zámku

 

• APOKALYPSA

zjevení, v užším smyslu Zjevení sv. Jana Evangelisty, významný zdroj námětů výtvarného umění, např. apokalyptická žena stojící na měsíčním srpku obklopena sluneční září, ztotožňovaná ve středověku s Pannou Marií (Panna sluncem oděná)

• APOTEÓZA

zbožnění, oslava

 

• APSIDA

architektonický krální s i půdorysem lenutý konchou, čtvrtkulovou klenbou (poloviční kopule), plnící funkci východního (méně často západního) chóru nebo závěru bočních lodí 

 

• ARCHIVOLTA

plasticky členěné, profilované orámování čela oblouku portálu, ohraničující tympanon (viz. tympanon)

 

• ARKÁDA

oblouk vzepřený svislými podporami (sloupy nebo pilíři). Mezilodní arkády člení chrámový prostor, slepé (liché) arkády přisazené k plné stěně jsou naproti tomu jen dekorativním prvkem. Otevřené arkády sdružené vedle sebe i nad sebou tvoří arkádové soustavy, zejména v zámecké architektuře

 

• ARKÁDOVÝ DVŮR

nádvoří vymezené arkádovými ochozy (lodžiemi) v úrovni přízemí či několika pater, které slouží ke komunikačnímu propojení jednotlivých místností interiéru

 

• ARKÝŘ

architektonický, původně obranný prvek (krytý balkon) pravoúhlého, polygonálního, trojbokého či válcového půdorysu, vysunutý z líce stavby na krakorcích, konzolách či noze. Rozšiřoval obytný prostor, tvořil závěr kaple či obsahoval prevet, případně plnil funkci vertikálního členění vnější fasády stavby i v rozsahu více pater  

 

• ARMATURA

v historické architektuře technika zpevnění nároží stavby či opěrného pilíře kvádry, jež zůstaly zpravidla neomítnuty a projevily se současně jako výtvarný prvek. Zvláštním typem a. je bosáž. Armatura naznačená omítkovou bosáží, sgrafitem či malbou měla pouze dekorativní funkci

 

• ATIKA

zeď nad hlavní římsou stavby pohledově zakrývající střechu

 

• ATRIBUT

přívlastek, předmět symbolizující ve výtvarném umění konkrétní osobu božstva či světce (individuální a.) či skupinu světců(kolektivní a.) s funkcí určujícího znaku A. připomínají činnost zobrazovaných postav či mučednickou smrt (nástroje umučení)

 

Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.