Nebýt knížat z Fürstenbergu, zbyly z královského Křivoklátu jen trosky. Posledním šlechtickým majitelům hradu trvalo sto let, než napravili škody, které na Křivoklátě napáchal během tří hodin 18. srpna 1826 velký požár. Obnovu, na které se podíleli i věhlasní architekti Josef Mocker a Kamil Hilbert, dokončili ve dvacátých letech 20. století.

Knížata z Fürstenbergu, jeden z nejstarších aristokratických rodů v Evropě, působil na Křivoklátsku skoro dvě stě let – od roku 1733, kdy panství získal sňatkem Josefa Viléma z Fürstenbergu s dědičkou Křivoklátska Marií Annou z Valdštejna, do roku 1929, kdy Maximilián Egon III. z Fürstenbergu odstoupil podstatnou část panství včetně hradu Křivoklátu za necelých 120 milionů korun československému státu (už v roce 1919 přistoupil Maximilián Egon III. na prodej zámku v Lánech, který se poté stal letním sídlem prezidenta republiky T. G. Masaryka). Maximiliána Egona III. přiměla k prodeji Křivoklátska atmosféra v nově vzniklém Československu, nepřátelská vůči šlechtě, i zdrcující výše takzvané popřevratové dávky, která spolu s dalšími poplatky činila více než šedesát milionů korun. O zbývající část svého majetku na Křivoklátsku přišli Fürstenbergové při konfiskaci v roce 1945.

Fürstenberská éra patří v dějinách Křivoklátska k nejšťastnějším. Osvícení Fürstenbergové zde zavedli systematické lesní i polní hospodářství, rozvíjeli průmyslovou výrobu, zakládali nové hospodářské dvory a vesnice, významnou měrou přispěli i k zlepšení hmotných poměrů a růstu vzdělanosti zdejšího obyvatelstva. Nejvýznamnějšími představiteli křivoklátských Fürstenbergů byli kníže Karel Egon I. (1729–1787) a kníže Karel Egon II. (1796–1854).

Kníže Karel Egon I. z Fürstenbergu proslul pro své humanitní smýšlení jako „žebrácký advokát“. Na svém panství vydržoval čtyři školy a jedenáct dalších finančně podporoval, založil i první soukromou hospodářskou školu v Rakousku-Uhersku. Na svém hospodářském dvoře v Podmoklech zrušil v roce 1779 robotu – o téměř sedmdesát let dříve, než k témuž došlo v celém království - což odůvodnil slovy: „Karabáč nepatří na lidi a sotva na dobytek.“

V době Karla Egona I. z Fürstenbergu byl na křivoklátském panství, v údolí potoka Lida u Podmokel, nalezen největší zlatý keltský poklad – 42,5 kilogramu zlatých mincí duhovek. Část pokladu kníže věnoval numismatickým kabinetům a muzeím v Evropě, část použil k výrobě pamětních mincí se svým portrétem.

Za Karla Egona II. z Fürstenbergu dosáhlo Křivoklátsko vrcholu svého rozkvětu. Kníže obratně těžil z přírodního bohatství svého panství – především obrovských zásob dřeva ve zdejších lesích a vydatných ložisek železné rudy – což mu umožnilo mimo jiné rozšířit panství o několik vesnic, vybudovat síť kvalitních silnic a v neposlední řadě investovat do nákladné obnovy požárem zničeného hradu Křivoklátu. Součástí Fürstenbergovy politiky, směřující k zajištění trvalé prosperity panství, bylo i sociální zajištění knížecího personálu a podpora jeho vzdělanosti. Úctu, kterou si kníže osvícenou správou Křivoklátska vydobyl, vyjádřili po jeho smrti zaměstnanci panství ojedinělým způsobem – svému „chlebodárci, v celém okolí nezapomenutelnému,“ věnovali monumentální, čtrnáct metrů vysoký pomník.

Kníže Karel Egon II. z Fürstenbergu přispěl svou podnikavostí také k objevu světoznámých křivoklátských nalezišť zkamenělin trilobitů. Objevitele nalezišť, francouzského inženýra Joachima Barrande, totiž na Křivoklátsko přivedla práce na stavbě koněspřežní železnice z Prahy do Plzně, kterou z velké části financoval právě kníže z Fürstenbergu.

V hradním muzeu si můžete prohlédnout řadu fürstenberských memorabilií včetně obdivuhodné knihovny nebo fürstenberské portrétní galerie. K monumentálnímu pomníku knížete Karla Egona II. z Fürstenbergu, vzdálenému od hradu pět minut chůze, vás dovede žlutá turistická trasa.